Navigace [přeskoč navigaci]



[nahoru]


Z lidové pokladnice X.: Advent a symboly Vánoc [ Lidové tradice ]

Z lidové pokladnice X.
Advent a symboly Vánoc...
časopis Folklor č.6/2006
Před necelým rokem mi věnovala Eva Pejchalová krásnou knížku pro děti a nejen pro ně Ludmily Ladýřové a Jiřího Škopka s názvem České Vánoce - Od Martina do Tří králů. Knihu vydalo v roce 2005 Vydavatelství Hélios - Jiří Razskazov.

Začíná básní Františka Kožíka Zvu vás do země Vánoc... a na téměř sto stranách knihy autorka přiblížila velmi poutavě historii Vánoc i to, co jim předcházelo a co následovalo.
Z knihy se dozvídáme zajímavé skutečnosti. Odhalují se nám kořeny Vánoc především vzhledem k zimnímu slunovratu, k němuž se v dávnověku vázaly několikadenní pohanské slavnosti, začínající 21. prosince. Ještě dříve - 17. prosince - a již před 2500 lety začínaly v starověkém Římě Saturnálie - slavnosti Saturna, boha úrody. Lidé uctívali vracející se slunce, které prodlužovalo svůj pobyt na obloze a dávalo naději nového probuzení spící přírody. Slavnosti zimního slunovratu dodržovali Řekové, Římané, Keltové, Galové i Slované. K svátkům se vázalo mnoho obřadů a obyčejů spojených s vírou, že slunce zvítězí nad démony zimy. Lidé uctívali stromy, živly i zvířata a k jejich poctě si nasazovali na obličeje ďábelské a zvířecí masky.
Křesťanská církev se snažila v prvních stoletích našeho letopočtu přežívající pohanské zvyklosti vymýtit. Proto na dobu zimního slunovratu roku 354 byly přesunuty křesťanské slavnosti Kristova narození, do té doby slavené v jarních měsících. Od roku 567 byl stanoven od 25. prosince do 6. ledna tzv. "svatý dvanáctidenní čas" a na měsíc prosinec byla přesunuta řada svátků křesťanských světců.
Způsoby slavení slunovratu předkřesťanského Řecka a Říma, staré pohanské tradice a křesťanské svátky se během tisíciletí prolnuly a vznikl soubor lidových a křesťanských zvyků a slavností, vážících se k předvánočnímu období zvanému advent a Vánocům vlastním.
Krásný předvánoční čas začíná čtyřtýdenní dobou, která se nazývá advent. Je to období pokání, rozjímání a duchovního zklidnění, v němž pro křesťany začíná církevní rok. V adventu se nepořádaly taneční zábavy nebo svatby, uklízel se celý dům i hospodářská stavení. Byla to doba domácích zabíjaček, pečení a přípravy pokrmů na vánoční stůl. Každé ráno se za tmy chodilo do kostela na jitřní mši svatou zvanou boráty. K dalším typickým znakům adventu patří věnec se čtyřmi svíčkami. Za každou adventní neděli jedna. Tento zvyk pochází ze sousedního Německa. Jeho základ - kolo od vozu darované dětem v sirotčinci a ozdobené svíčkami na každý den adventu - je historicky datován k roku 1839. Zdobení menšího věnce s chvojím a čtyřmi svícemi známe od roku 1860. Dnes se adventní věnce užívají také jako zelená ozdoba dveří našich domů.
V době adventu křesťané slaví svátek sv. Ondřeje (30.11.), sv. Barbory (4.12.), sv. Mikuláše (6.12.), sv. Ambrože (7.12.) a sv. Lucie (13.12.). Ke všem těmto svátkům se v lidovém prostředí váží obchůzky tajemných bytostí, které v minulosti a v případě Mikulášských průvodů dodnes, procházely tmavými ulicemi vesnic i měst a navštěvovaly rodiny rozjímající ve světnicích spoře osvětlených příbytků. Mikulášská tradice je uctívána již od 5. století. Mikuláš, biskup z Myry, se stal patronem nejen námořníků, ale také lékárníků, pekařů, rybářů a obchodníků. Legendy spojené s jeho jménem vyprávějí o jeho štědrosti a zázračných schopnostech pomáhat lidem v nouzi.
Vlastní Vánoce začínají Štědrým večerem (24.12.), který byl od zmíněného roku 567 pro křesťany první z dvanácti svatých nocí. Protože se nový den v ranných dobách středověku začínal ne o půlnoci, ale večer východem první hvězdy, je Štědrý večer považován za součást svátku Narození Páně (25.1.2.).
K Štědrému dnu, večeru i k dalším svátečním dnům až do svátku Tří králů se váže řada krásných křesťanských i lidových zvyků. O všech je poutavě a poučně pojednáno ve zmíněné útlé dětské knize.
Ze všech zvyků věnujme pozornost ještě dvěma symbolům Vánoc - zvyku strojit vánoční stromek a stavění betlému. Původ vánočního stromku shledáme opět v Německu. V městě Freiburgu v roce 1419 ověnčili členové pekařského cechu na Vánoce strom na náměstí jablky, oplatkami, perníky, ořechy a papírovými růžemi. Pozdější zmínky o zdobení vánočního stromu jsou v německém prostředí také z let 1570, 1605 a 1642. Od poloviny 17. století se vánoční stromek přesouval z veřejných prostor do šlechtických a bohatých měšťanských rodin, až se zvyk v 19. století rozšířil po celé Evropě také do ostatních měšťanských rodin. V Praze dal první třpytící jedli ozářenou svícemi připravit na Štědrý večer pro přátele v salonu zámečku v Libni ředitel Stavovského divadla J.K. Leiblich v roce 1812. Z Prahy se zvyk zdobení vánočního stromu rozšířil do měst po celé naší zemi. Na venkově se objevil až počátkem minulého století, a pro nedostatek místa v chalupách byl stromek zavěšován pod stropní trám.
Tradice stavění betlémů - někde zvaných jesličky - sahá do Itálie až do období před 800 lety. Je spojena se jménem sv. Františka z Assisi, který vytvořil na Vánoce na hoře symbolické jesle vystlané senem s živým volkem a oslíkem. Podobné jesle se začaly stavět v italských chrámech a klášterech v 15. století. Odtud se postupně rozšířila tradice betlémů po celé Evropě. V Čechách jesličky poprvé postavili jezuité v kostele sv. Klimenta na Starém městě pražském v roce 1560. Josefinské reformy z konce 18. století sice na čas betlémy z kostelů a klášterů vymýtily, ale nedlouho po skončení vlády císaře Josefa II. se počaly do kostelů vracet. Odtud se tato krásná tradice rozšířila také do našich příbytků.
Z knihy Ludmily Ladýřové a Jiřího Škopka České Vánoce - Od Martina do Tří králů vybral a upravil František Synek

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.fos.cz

Typ záznamu: Lidové tradice
AKTUALIZACE: Luděk Šorm (FOLKLOR.CZ) org. 24, 09.01.2007 v 23:31 hodin

[nahoru]



Prohlášení o přístupnosti | Copyright 1998-2021 © www.infoSystem.cz, součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule