Navigace [přeskoč navigaci]



[nahoru]


Historie Nejdku

Historie Nejdku
Obec Nejdek se rozkládá v nadmořské výšce 366m na svazích Oderských vrchů. Na východě a k jihu se otevírá do volné krajiny, která přechází v Hornooderský úval. Obcí protékají potoky Demnický, zvaný též Jindřichovský a Střítežský, zvaný Dora. Oba se ....
Obec Nejdek se rozkládá v nadmořské výšce 366m na svazích Oderských vrchů. Na východě a k jihu se otevírá do volné krajiny, která přechází v Hornooderský úval. Obcí protékají potoky Demnický, zvaný též Jindřichovský a Střítežský, zvaný Dora. Oba se spojují do mocnějšího toku Luha, který vtéká do Odry. Název obce dosvědčuje, že se jedná o "nově osedlou" ves, asi ze 13. století, kdy olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku povolal Němce ke kolonizaci Oderských vrchů. Obec patřila k majetku kláštera Hradisko u Olomouce.
První datovaná zmínka pochází z roku 1412, kdy nejdecký rychtář Martin vymáhá od někoho dluh. Z toho je patrno, že obec v té době měla už své vnitřní členění obyvatelstva, svůj řád. Název Nejdek je už v zápise zemských knih z roku 1499, kdy klášter předává vlastnické právo na hranické panství Vilému z Pernštejna. Pernštejnové panství vlastnili do roku 1548, kdy je Jan z Pernštejna prodal Václavu Haugwicovi z Biskupic. V kupní smlouvě jsou uvedeny dědiny: Olšovec, Střítež, Partutovice, Jindřichov, Nejdek, Bělotín, Lučice a Polom. Nejdek je koupen i s "kostelním podacím", což znamená, že zde byl už kostel. To svědčí o dobrém hospodářském stavu obce. Duchovní správce v této době byl pravděpodobně evangelický, jak je zřejmé z pernštejnských dokladů, ačkoliv v roce 1405 je uváděno, že Nejdek a Bělotín byly katolické.
V roce 1559 majitel hranického panství Jan Kropáč z Nevědomí daroval obci na věčné časy pole Dvořisko aneb Lazisko, za to mu obyvatelé museli ročně platit 5 zlatých 30 grošů a kromě již dříve určených 7 dní ještě 7 a půl dne na panském orati. Nejdek měl už 20 osedlých a 2 fojty. Klimka - fojta starého a Lukáše - fojta zákupního. K nim se řadil 1 mlynář.
Rušno bylo v obci a okolí v době Pobělohorské. Původně katolický kraj propadl protestanství. Erbovní rychtář bělotínský, dříve císařský rytmistr Malík, starší starosta bělotínský Jan Pavel a nejdecký dědičný rychtář Jan Váňa byli příznivci generála Mansfelda a tvrdými odpůrci rekatolizace. Na hold generálu Mansfeldovi přispěl Nejdek dokonce 5 zlatými. Po bitvě na Bílé hoře přechází Hranicko konfiskací do majetku kardinála Františka, knížete Dittrichštejna a nastává smutná doba "temna". V roce 1623 bylo v Hranicích a okolí ubytováno císařské vojsko pod vedením hejtmana Volfy a muselo být vydržováno zvláště odbojnými obcemi. Měsíční žold činil 7500 zlatých, suma na tehdejší dobu ohromná. Navíc byli osadníci těchto obcí nuceni ještě měsíc po odtáhnutí vojska tuto sumu zaplatit. Tím byly obce nuceny k přestupu na katolickou víru. Všichni proto čekali na pomoc generála Mansfelda, zvláště po odchodu císařských. Obranou Hranic byl pověřen bělotínský fojt Malík. Když viděl nezdar odboje, skočil z hranické zámecké věže v roce 1626, aby ušel potupné smrti katem.
16. října 1627 byl odboj krutě potrestán. Na náměstí v Hranicích bylo popraveno mečem 5 odsouzených, z toho byli 2 chlapci 10 a 12 roků. Na nově postaveném lešení u horní brány byli oběšeni: Pavel Jan - starší purkmistr z Bělotína, Jan Váňa - rychtář z Nejdku a 2 další venkované.
Během politických a náboženských nepokojů zanikla nejdecká fara. Kostel se stal filiálním kostelem kostela bělotínského. Co se stalo s farní budovou není známo. Farní pole bylo připsáno kostelu. Kostel byl obnoven roku 1672 a zasvěcen sv. Urbanu. Měl jeden oltář, jeden stříbrný pozlacený kalich, jeden ornát, a dva zvony. Výnos z kostelního jmění i pozemků připadal farnímu kostelu v Bělotíně. "Dědičné kostelnictví" měl sedlák z usedlosti č.p. 11. Mše sloužil v Nejdku bělotínský farář každou šestou neděli.
Podle hranického urbáře z roku 1663 (f 78-86) bydlelo v Nejdku:
1 zákupní fojt - Tomáš Andres
2 mlynáři - Matěj a Jíra Wykhovi
13 sedláků, 6 chalupníků, 1 zahradník
/Jakub Holas, Jakub Špalek, Martin Vinklar (dříve Martin Drasta), Matěj Klevar,
Martin Bednář, Josef Bartoš, Jíra Groman, Martin Hrubec, Jan Šimáček, Hans Váňa,
Martin Popp, Dobeš Novák, Jíra Maňásek, Michal Walter, Matěj Mynář, Jan Bartoš,
Pavel Černý/. Jména dokazují český charakter obce, tak jako jména označující různé části pozemků - Za humny, Žach, Důlka, Mezihoří, Hradečná.
V letech 1751 - 1752 byl na starých základech kostela vybudován kostel nový - kamenný - obklopený hřbitovem. Měl jeden oltář, kazatelnu a varhany s osmi rejstříky.
Ještě v roce 1771 byl Nejdek českou vesnicí. Děti chodily do školy do Bělotína, kde se učilo německy. Proto byla v roce 1773 i v Nejdku založena škola s vyučovacím jazykem českým. Učilo se prý v obecní pastoušce a prvními učiteli byli obecní pastýři, vysloužilí vojáci Fiala a Kroupa. V archivu je zachován protokol o zřízení školy ze dne 13.11.1787. S postupem germanizace za Josefa II. i tato škola po roce 1800 přechází na němčinu. První školní budova byla postavena v roce 1820 a sloužila až do roku 1929, kdy byla stržena a nahrazena novou.
Rok 1862 byl ve znamení opravy kostela, který byl zvenčí i uvnitř obílen, byla omítnuta věž a hvězdu, která byla na ní, nahradil železný kříž. Ve věži byly 2 zvony. První - 112 kg - odlil v roce 1613 olomoucký zvonař Kašpar Geisser, druhý - 168 kg - byl odlit v dílně Melchiora Schwamma. Nový kamenný kříž u kostela věnovala obci 1864 vdova Antonie Kalichová a dědičný rychtář Johann Kalich. Další větší oprava kostela probíhala v letech 1900-1904. Byla osazena nová okna v železných rámech a kostel byl vymalován fulneckým malířem Vilémem Schlesselem. Nový hlavní oltář věnoval kostelu Franz Kulik z čp. 2. Vyrobil jej Robert Hanek
z Nového Jičína.
V roce 1909 katastr obce činil 616 ha, 50 arů. Bylo zde 45 obytných domů a 290 obyvatel - všichni se hlásili k německé národnosti.
V obci bylo 1 fojtství, 5 půlláníků, 9 čtvrtláníků, 2 mlýny, 6 chalupníků, 21 domkařů, 5 samot, škola, kramářství, obuvnictví, krejčovství, bednářství, kostel, pila, studené lázně.
Telefon byl v Bělotíně, pošta dojížděla 3x v týdnu. V tomto roce byla také vybudována cesta do Bělotína.
První světová válka zasáhla i Nejdek. Narukovalo 43 mužů. Válečná dodávka 1.6.1915 byla 19 koní, 30 ks dobytka, 10 q pšenice, 64 q žita, 10 q ječmene a 60 q ovsa.
V roce 1917 byl odebrán zvon z roku 1747, zvon z roku 1613 zůstal. Kostel se dočkal druhého zvonu až v roce 1925. 6. září posvětil arcibiskup Leopold Prečan 49 kg zvon s nápisem:"Svatá Maria a svatý Aloisi, oroduj za nás." Kmotrou byla paní Aloisie Schwachová.
V roce 1934 byly v renovovaném kostelíku posvěceny sochy sv. Antonína (věnovala paní Bláhová z č.p. 41) a sv. Terezie Ježíškovy od paní Marie Kloselové z č.p. 11. Kostel byl vymalován nejdeckým malířem mistrem Ottou Juretschkou. Bylo opraveno zlacení, položena nová podlaha a pořízeny nové lavice.
25.5.1936 byla na nejdeckém hřbitově a účasti několika kněží a všech farníků pochována 90 letá sl. Aloisie Vicková, velká mecenáška kostela. Nechala opravit oltářní obraz sv. Urbana, věnovala kostelu několik mešních rouch, v roce 1907 zaplatila nové varhany. V roce 1908 založila vkladem 4000 K nadaci pro zřízení samostatné duchovní správy v Nejdku při příležitosti 60. jubilea vlády císaře Františka Josefa I.
První republika nenarušila vztahy mezi nejdeckými obyvateli. Češi i Němci zde žili ve svornosti, vzájemně si pomáhali. Chlapci i děvčata z německých rodin chodili na "veksl" do Stříteže nebo Jindřichova,aby se naučili dobře česky, naopak zase bylo z těchto vesnic mnoho české mládeže v Nejdku, zvláště v řadách čeledínů. Vítězství fašismu v Německu v roce 1933 a propagační řeči fašistických vůdců našly živnou půdu i u nás. Zatímco starší se na politický vývoj dívali většinou kriticky a s nedůvěrou, mládež byla nadšená a věřila slibům o dobře placené práci, o výhodách, které příslušnost k Německu přinese. Postupně byli o výhodách přesvědčováni i někteří nevěřící.
Po Mnichovu 1938 přestává být Nejdek součástí Československé republiky a stává se součástí Ost-Sudetenlandu. 28.5.1941 umírá první nejdecká oběť války letec poručík Fritz Beck, který se zřítil u Berlína a za ním následovali další. V roce 1943 padl i dlouholetý starosta Otto Manasek.
Podle postupimských dohod proběhl ve dnech 29/6, 16/7, 1/8, 20/8 a 6/9 odsun Němců. Vše proběhlo spořádaně, lidsky, bez problémů. Část obyvatel odešla, ale na svět se přihlásili noví občánci.


[nahoru]



Copyright 1998-2018 © www.infoSystem.cz, součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule